Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Log. IV.

28. října 2012 v 17:18 | Akira |  Loggas

Kapitola IV. Maria & Gabriel




Uprostřed kamenné hvězdy, věznice Celefarg, stojí velká klec. Visí v ní tělo, za paže zavěšené ve vzduchu. Dlaně má přitisknuté k sobě a probodnuté tlustým válcem připevněným řetězy k pažím a vršku klece. Nohy má též celé upevněné řetězy, připevněné k zemi, se stejně probodnutými nárty. Kolem těla má obtočeno několik dalších tlustých řětězů. A kolem krku obmotaný železný plát, z něhož byly k tlustým tyčím klece přitaveny tyče tenčí. Pečeť hybnosti, zamezovala veškerý pohyb. Kolem očí měl spoutaný omotaný obvaz a až ke kořenu nosu připevněnou železnou masku. Podobný plát, jako na krku, byl obmotaný pevně kolem hrudi. Toto znamenalo pečeť zaklínání, byl zapečetěn zrak, hlas a duše. Poslední pečetí byla průhledná bariéra, která nedovolovala se nikomu dostat dovnitř ani ven. Dokonce ani času. Osoba vevnitř nestárla, cokoliv, co by bylo vevnitř by nikdy nezestárlo. Vedle klece se náhle zjevily dvě postavy. Jedna byla malinká a druhá oproti ní opravdu vysoká.
,,Nerozumím, proč pro ně bylo tak těžké se sem dostat." řekla postava menší a odkryla kapuci. Byla to dívka s krátkými zelenými vlásky s lokýnkami.
,,Ano, bylo to příliš jednoduché." přitakal mužský hlas patřící vysoké postavě. Když sklopil svou kapuci, odhalil dlouhé bílé vlasy.
,,Ustup, Gabrieli, uvolním pečeť." řekla dívka. Muž bezeslova kývl a poodešel dál, aby jí nepřekážel.
,,Mario, pamatuj ale, že jí musíme přivézt živou." řekl a sledoval, jak proplétá prsty do podivné pečetě.
,,Mám to na paměti." odvětila tiše svým sytým a jasným hlasem. Chystala se přeříkat klíč k pečeti, když se chodbou ozval chlapecký hlas. Gabriel nezahálel a ve své dlani vytvořil bílé světlo, které prosvětlilo chodbu, ze které se hlas ozval. Do jeho záře vstoupil chlapec s černými vlasy. Za ním se ve světle objevila i bělovlasá dívka, jejíž vlasy se v jasném světle z Gabrielovi magie třpitily. Theo a Tia už si klec dávno prohlédli, zrovna odcházeli, když se u ní objevily dvě černě zahalené postavy. Zůstali skryti ve stínu chodby a pozorovali, ale Theo to už sledovat nevydržel.
,,Kdo jste? O co se to snažíte?" řekl bojácně nahlas a jeho hlas se ještě několikrát vrátil v ozvěně. Maria svým klidným výrazem pohlédla nejdřív na něj, pak si s menším zaujetím prohlédla dívku vedle něj a nakonec pootočila hlavu ke Gabrielovi.
,,Zabij je." poručila a znovu obrátila svou pozornost k pečeti. Tiše a zpěvavě pronášela slova jazykem, které dva sourozenci neznali.
,,Jisteže, Mario." řekl Gabriel a světlo v jeho dlani potemnělo. Do šera se ozval skřípot tasené zbraně, jejíž ostří se lehce zalesklo v blízce zapálené louči. Byl to dlouhý ocelový meč se záštitou a rukojetí nebeské barvy. Na jeho čepeli bylo několik drobných zoubků.

,,To je Tergil," namířil jeho ostří na Tiu. ,,jím dnes zemřete." bleskurychle se odrazil od země a lehkým švihem, jakoby meč nic nevážil se zastavil těsně před jejím útlým krkem. Ozval se skřípot, jak do sebe dve zbraně narazily. Tergil se náhle odklonil a jeho majitel uskočil s dosahu další zbraně.
,,Nic bych neřekl, kdybys byl alespoň mág." řekl Gabriel posměšně a zadíval se vlastníkovi druhého meče, jež ve tmě zářil matně bíle, do očí.
,,Theo, nech toho, bude lepší utéct." zašeptala vedle Tia a chytila ho za rukách. Hned ji ale setřásl a neomaleně odstrčil.
,,Neboj se, můžu vyhrát." řekl pevným hlasem Theo a tenkou čepel sklopil k boku. Bělovlasý muž se jenom ušklíbnul a postavil se do bojové pozice. Tia radši ustoupila ke stěně a nešťastně sledovala boj. V duchu si říkala, že pokud to Theo přežije, zaslouží pár pohlavků.
,,Tak, kdo z nás dvou je lepší šermíř?" ukročil Gabriel do strany a zakryl tak vyhled na Mariu.
,,Nebo, kdo z nás dvou má lepší meč?" řekl Theo a zvedl svůj meč do úrovně pasu. Jeho bez poskrvrny bílé ostří se proti světlo ohně mlhavě zalesklo. Jeho záštitou bylo několik se vzácné odlitiny titánu obmotaných šlahounků, stejně jako rukojeť sněhové bílá. Gabriel se na tu nádheru zahleděl s neskrývaným zájmem.
,,Tuto čepel jsem už viděl, kdysi dávno," jeho krásná tvář se zamračila. ,,Jak zní její jméno?" zeptal se. Thea jeho slova nepřekvapila, protože meč, který svíral v dlani byl meč bílých vlků. Patřil démonnímu klanu, kde se od pradávna předával vždy nejstaršímu v generaci. Jako nejstarší potomek, sedmnáctiletý Theo Cory meč získal, ale v rukou nemága se sněhová čepel stala obyčejnou zbraní. Nespokojenost s touto volbou rozdělila klan, jež byl později, někdy před třemi lety, vypleněn vojskem Assurry a jeho přeživší bez vůdce uprchli do Země Abigail, kde se dostali pod ochranná křídla správce Země, paní Pandory.
,,Je to nejsilnější zbraň bílých vlků. Jmenuje se Elsa." odpověděl pravdivě a pak s obráceným ostřím vyrazil proti nepříteli. V poslední chvíli si meč přehodil v rukách a ostrou stranou zaútočil sespod. Gabriel ale, jakoby četl jeho pohyby, pouze ukročil a zdvyhnutím paže, se špička Tergilu zastavila o tenké titánové ostří Elsy a vzápětí ho protnula jednodušše jako sklo a dál putovala a zastavila se, až když projela Theovým ramenem, v místě až příliš blízko srdce. Nevykřikl, ale v jeho tváři se objevil bolestný výraz. U stěny se ozvalo vyděšené vyjeknutí patřící Tie, které bylo z části ztlumené dopadem kousků rozbité čepele na zem.
,,Jak hloupé, dát tak vzácný meč takovému budižkničemu." konstatoval Gabriel a zakroutil mečem. Z Theova hrdla se vydral tichý bolestný povzdech. Poté ho bílý anděl vysunul a schoval do pouzdra ve stejných barvách jako meč. Theovi vypadl pahýl z rozbité Elsy z třesoucí se ruky. Pak se sesul na kolena a držel si silně krvácející ránu.
,,Jakto? Elsa je nejpevnější meč. Vyrobena z krásného bílého titánu...Žádná jeho ložiska už neexistují." mumlal si pro sebe bolestně a zmateně. V jeho hlase se ozýval též strach, strach ze smrti.
,,I meč, jako Elsa, je v rukou neschopného nemága, jako kus staré a seschlé větve." Namířil špičku svého meče proti Theovu krku a pak se jím rozmáchl stranou s úmyslem v další minutě utnou chlapci hlavu.
,,Dosud jsem nepřátele zabíjel tak, že jsem jim oddělil hlavu od těla. Tergil je stejně jako byl Elsa démonní meč, ale má rozdíl: Tergil prahne po krvi. Slyším jeho hlas, když je smočen v krvi nepřátel a tetelí se štěstím z jejich smrti. Zpívá, je to úžasná píseň, kluku." řekl Gabriel a v jeho andělské tváři se mihl náznak šílenství.
,,Zase hloupě žvaníš, nech toho, Gabrieli." ozval se Mariin zvučný hlas, byl ale ignorován. Gabriel se za jejím hlasem, ani neotočil.
,,Tak prosím, pro Tergilu, zemři." natočil blankytné ostří a švihl.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.