Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Log. V.

28. října 2012 v 17:19 | Akira |  Loggas

Kapitola V. Stříbrný panter




Další vražedný záměr Tergilu byl opět přerušen. Než stihla zbraň najít svůj cíl, byla zastavena nepovšimnutým magickým útokem. Ze země, před Gabrielovýma nohama vyrůstala jakási rostlina, která se pevně obtočila kolem Tergilu a znehybnila ho a dál pokračovala po mužově ruce. Kamennou hvězdicí se ozvaly ozvěny vzdálených kroků, brzy i kroky samotné. Ze stínů chodby, ze které předtím vystoupil Theo s Tiou vystoupily tři postavy. Nejmenší z nich byla Tia. V očích se jí značil strach. Rychle přiběhla k Theovi. Přes hlavu si přetáhla své bílé tílko a zmuchlané do kuličky ho pevně tiskla k Theově ráně ve snaze zastavit krvácení. Možná už ale bylo pozdě. Theova snědá tvář ztratila svou zdravou barvu a jeho dech byl rychlý a přerývavý. Zatímco mu dále tiskla už dávno zakrvácené oblečení na ránu, ho objala. V očích měla slzy, tušila, že už je pozdě.
,,Bude to dobrý Theo. Vytvořila jsem iluzi sebe a šla jsem pro pomoc a narazila jsem na ni cestou. Bude zase dobře." konejšivě ho hladila po zádech a snažila se mluvit klidně a nevnímat svou zakrvácenou ruku a kaluž krve, ve které klečela a která jí máčela bílé oblečení. Jeho napůl z vyděšení zrychlený dech se trochu zklidnil. I když mu neviděla do tváře, cítila, že se usmál. S vypětím zvedl pravou ruku a pohladil Tiu po tváři.
,,Vážně jsem to pokazil, Tio. Omlouvám se." jeho hlas byl trpký a plný lítosti, která spustila dívčin zatím zadržovaný proud slz. Ani jeden z nich nevnímal nic, co se kolem nich dělo. Měli jen svou chvíli, kde viděli pouze sebe, jako milující bratr a sestra. Chvíli, kdy se spolu sourozenci loučí. Protože Theo umíral.

Zelenkavý šlahoun se dostal již na Gabrielovo rameno. Usykl a snažil se ho Tergilem přeseknout. Když ale přeseknul šlahoun jeden, vzápětí z useknuté části začalo vyrůstat mnoho dalších, co se mu začalo točit kolem těla a znehybnělo mu končetiny.
,,Jakáto úskočná magie." prskl naštvaně do tmy, když se jeden vyhonek omotal kolem jeho krku a pevně ho sevřel a škrtil. Osoba, která vyšla za Tiou ze stínu byla zlatovlasá správkyně. Její tvář se kabonila. Ruku měla napřaženou před sebe a pohyby prstů dávala příkazy své magii. Pár metrů od ní se ozval zvlykot. Aniž by se ohlédla, udělala pár kroků dopředu.
,,Nemám chuť bojovat férově s někým, kdo vztáhne zbraň na děti, které jsou navíc na úplně jiné urovni, než my." zasyčela a smyčku utáhla. Její pohled se stočil k černovlasému muži vedle ní, který se chystal probudit svou magii na zastavení malé dívky, co dál uvolňovala pečeť, aniž by nově příchozím věnovala pozornost.
,,Uklidni se, Thisbe. Mám pár otázek, než tě je nechám povraždit." ladným krokem prošla kolem svázaného muže, přičemž se u něj na moment zastavila a dotkla se zeleně na jeho paži, v které svíral Tergil. Na to se ozval nechutný praskot, jak se rostlina utáhla a všechny kosti v jeho pravé ruce byly rázem spřelámány na spoustu kousků. Gabriel bolestně zařval a upustil démonní meč. Pandora pak došla až k pečeti a postavila se před dívku. Ta, když si všimla, že už není chráněná, skončila s pečetí a svým stoickým výrazem vzhlédla vzhůru do Pandořiných kočičích očí.
,,Říkala, že je slušné se představit, před tím, než vás zabijeme." řekla svým pomalým a znělým hlasem a nehnutě na ni hleděla. Gabriel se krátce zachechtal a pak začal mluvit.
,,Já jsem Gabriel Caryse, andělský posel z minulosti. Dávno padlý." znovu se zasmál a ztěžka se nadechl na další slova.
,,Mlč Gabrieli, jsi nekvalitní sluha, později tě potrestám." když to Maria říkala, nevěnovala mu jediný pohled a její hlas byl chladný a ostrý jako břitva. Poté Gabriel skutečně mlčel. S Pandorou si hleděly do očí, jako dvě dávno souzené nepřítelkyně. Pak se dívenka jemně uklonila.
,,Těší mě. Vím, kdo jsi. Nejsilnější žena a vůdce kočkovitých, správce Abigailu, paní Pandora. Já jsem Maria Blair. Naše organizace se jmenuje Mystefa a jejím vůdcem je nesmrtelný. Paní Davina. Chce získat Loggas, která je právě zde zapečetěna. Nařídila mi, že mám toto vzkázat, pokud se potkáme." řekla. Pandora se zamračila.
,,Nerozumím, proč mi máš vzkázat váš cíl." položila dlaň Thisbemu na rameno. To, co řekla bylo zbytečné. Stejně jako Thisbe už tušila, nač takový vzkaz. Nesmrtelná se jim otevřeně vysmívala.
,,Oba mi dobře rozumíte, vidím. Proto, již nebudu odpovídat. Umřete pro paní Davinu." řekla a z dvou kapsiček na svých růžových šatičkách vyndala dvě loutky, dřevěné panenky. S každou v jedné ruce rozpažila paže a uvolnila dlaně a svou magii. Panenky zůstaly stát ve vzduchu. Pak se kolem nich začal zjevovat modrý vír až je úplně obalil. Obě větrná klubka se zvětšovala, dokud se nedotkla chladné podlahy, poté se postupně vytratila. Tam, kde před tím byly dvě dřevěné loutky stály teď dvě mladé ženy z masa a kostí v červených kostkovaných sukénkách a každá měla v ruce dlouhou zahnutou dýku.
,,Ta vlevo je Nona" řekla Maria, která stála za svými oživlými panenkami. ,,a druhá je Myra." představila je a pak znovu spustila zpěvavým hlasem. Thisbe neváhal, pravou rukou vytasil svůj dlouhý meč, který nosil na pravém boku. Černý meč pročísl vzduch, když jen majitel stiskl v dlani a zaútočil. Cestu mu zastoupila jedna s oživlých panenek. Jeho meč zastavil o zahnutou dýku. Její fyzická síla ho donutila začít ustupovat. Pak panenka stočila svou zbraň do boku a pootočila se, a než ji Thisbe stihl zablokovat, její dýka se dotýkala jeho spánku.
,,Byl jsi nepozorný, nemágu. Nora tě teď zabije." promluvila panenka tichým bezvýrazným hlasem. Pak se ale její oči zavřely a zbraň jí vypadla z ruky. Její tělo ochablo a pak padlo k zemi s pořezanými zády. Thisbe se ušklíbl. Být mág s černými vlasy bylo občas k užitku. Špičkou svého meče se dotkl země a stín, který nepovšimnutě vystoupal ze země a proměněn v malé čepeli zranil panenku, se začal vracet do čepele. Pohlédl na Pandoru a druhou panenku, kterou již potkal stejný smrtelný osud. Pak se rozeběhl na Mariu a jí na dosah máchl mečem. Jeho meč byl ale znedanání vyražen a on musel poodstoupit, aby ho jiná zbraň nezranila. Před ním znovu stála panenka. Koutkem oka ucítil pohyb, když se zvedala druhá panenka.
,,Snad jste si nemysleli, že to bude tak jednoduché." promluvila k nim Maria. Pak ukázala na bariéru. V pečetící bariéře se objevila prasklina a od ní se začaly odlamovat kousky, které se dál štěpily až z nich zbyl jenom prach, který se pomalu snesl k zemi.
,,Hleďte, první pečeť je zničena." řekla vítězně a přistoupila ke kleci. Thisbe a Pandora ještě několikrát porazili panenky, jenže ty znovu a znovu vstávaly a blokovaly je a dva nejznámější mágové Abigailu mohli jen během boje přihlížet, jak se Mariina ruka zvedá a dotýká se mosazné tyče tvořící klec.

V slzách položila Tia Thea na zem a políbila ho na čelo. Klečela vedle něj a držíc jeho chladnoucí ruku nečinně sledovala boj před sebou. Chtěla se zapojit, ale něco jí říkalo, že by se jim tam pouze pletla. Dívala se, jak se bariéra obrátila v prach. Dívala se, jak se správkyně Abigailu a černovlasý muž snaží a pevně bojují. Obdivně sledovala, jak se muž obratně ohání mečem. Thisbe byl totiž nejlepší šermíř v širokém kraji. Nedaleko Tii a Thea se tiše pochechtával spoutaný Gabriel. Mumlal si pro sebe nějaká neznámá slova. Tia se na něj snažila nedívat, byl jí odporný. Povšimla si, že kolem Thisbova černého meče ze zvedá jakási temná aura a poté se zhmotňuje do vysoké postavy s dlouhým černým pláštěm a kapucí staženou hluboko přes tvář. Byl to jeden z přízraků zákletých v Thisbeho meči a jím vyvolaný.
,,Co je to za temnotu? Nora je zmatená." pronesla panenka a ustoupila pár kroků dozadu. Maria stále se jen dotýkající klece je chvíli pozorovala.
,,To je přízrak druhého temného prince, jmenuje se Paladin." poodstoupil, aby udělal svému vyvolaného přízraku místo.

,,Rozumím." promluvila opět Maria. ,,To je ten bájný meč Khilliah, Stín vraha, který má moc do sebe zaklít mrtvé, které zabil a stvořit z nich vražedné přízraky. Nenapadlo by mě, že ten temný a odporný meč někdy znovu uvidím, proslýchalo se, že zmizel i se svým majitelem v Hlubinách Escalhanu." pozvedla ruku a kolem panenek se rázem znovu vytvořilo to modré vzdušné klubko a změnilo je zpět na malé dřevěné loutky, které po uvolnění kouzla dopadly na zem.
,,To nám mění situaci, zabiji vás sama. Jen co-" přerušil ji náhlý rámusivý hluk. Zem pod nimi se začala otřásat a pukat. V jejích zvětšujících se prasklinách protékala vřnoucí rudá kapalina. Tia neváhala. Uchopila Theovo mrtvé tělo pod pažemi a táhla ho pryč chodbou, pryč z věznice.
,,Láva?" nechápal Thisbe, který se nechal za paži svým přízrakem vynést do vzduchu. Z meče vystoupila další temná aura a vytvořila další přízrak s černými křídly, který vzhůru vynesl Pandoru.
,,To je něčí magie" usykla a zkousla ret Pandora. ,,a hodně silná." dívala se dolů a viděla, jak v horku způsobeném lávou její rostliny usychají a rozpadají se a pouští na svobodu bílého anděla. Ten se vítězně zasmál a rozepjal svá bělostná křídla a vzlétl. Přelétl k Marii a kolem pasu ji vynesl, co nejvíš.
,,Paní Davina má vždy dynamický nástup." smál se.
,,Blázne, je tady, protože už ji nebavilo čekat na nás. Selhali jsme." řekla Maria. Hayato, přízrak čtvrtého prince s Pandorou dolétl k druhému princi a Thisbemu. Kamenná podlaha pod nimi se dávno ztratila ve žhavé lávě. Obtékala již kolem celé velké klece.
,,Tak tohle je konec, pokud je to skutečně ona." Thisbě v Pandořině hlase zaslechl strach. Věděl proč, nebyl to strach ze smrti Davininou rukou, byl to nepopsatelný strach z ohně, který vždy jako prokletí provázel a svazoval kočkovité klany.
,,Neboj se, můj přízrak tě drží pevně, a kdyžtak tě odnese do bezpečí." odvětil ve snaze jí trochu uklidnit.
,,Jsi hodný, Thisbe, ale už nevydržím ten žár." zašeptala. Pak se její oči pomalu zavřely a její tělo konečně povolilo napnuté svaly.
,,Jak můžeš v takovéhle chvíli padnout do bezvědomí?" nerozuměl Thisbe a znovu se zadíval dolů. Z lávy totiž začalo něco vylézat. Zvedala se a zkapávala zpátky a odhalila postavu s ohnivě rudými na krátko střiženými vlasy. Oči měla též rudé. Jemně zářily.
,,Tak to je Davina, opravdu vypadá stejně jako Evelyn." zašeptal si Thisbe pro sebe. Davina zdvihla hlavu a očima ve vzduchu našla Gabriela a Marii.
,,Jak dlouho jste mě ještě chtěli nechat čekat?" řekla jasným krásným hlasem.
,,Omlouváme se, paní Davino." pokorně se za oba Maria omluvila.
,,Pro teď, později si o tom promluvíme." ušklíbla se červenovlasá dívka a rozešla se po lávě stejně ladně a jednodušše jako po měkkém koberci. Její prsty se dotkly klece. Lehce s nimi po ní přejela a zadívala se dovnitř.
,,Konečně tě můžu vidět, moje malá sestřičko." natáhla dovnitř ruku, ale na její tělo nedosáhla. ,,Vypadáš tam tak uboze." v jejím hlase zaslechl Thisbe falešnou lítost. Už od začátku, co tu osobu spatřil si byl jistý, že je jen samá faleš. Potom stočila pohled k Thisbemu a Pandoře.
,,Dokonce tu střetávám dvě známe osobnosti Abigailu. Isfel a Alastise, byla by škoda vás dnes zabít. Vezmu si tedy jen sestřičku a vrátím se do Ceeresu." líbezně se pousmála a pak pronesla cizím jazykem klíč k druhé pečeti. Pečeti zaklínání. Obvaz a maska se rozpadly a odhalily tak krásnou tvář dívky identické jako byla ta Davinina a Evelinina. Železný plát kolem jejího krku a hrudíku se stejně jako tyče též rozpadl. Tělo dívky s sebou lehce cuklo, když se její srdce znovu rozbušilo. Posléze se probudil mozek a ostatní orgány. Víčka se jí jemně zachvěla a pak se pomaloučku otevřela. Po sedm seti padesáti dvou letech začala znovu dýchat a žít. Thisbe tiše zaklel.
,,Tohle je jediný důvod, proč zde žiji a teď můžu přihlížet jen jako divák. Do háje." zachraptěl. Žár z lávy na něj začínal také působit.
,,Vítám tě zpátky, sestřičko Mayo, spalo se ti dobře?" zeptala se Davina a vykouzlila na tváři svůj falešný úsměv. Ačkoliv ji dívka uvnitř zřetelně slyšela, ještě nemohla odpovědět. Byla ještě zmatená a úplné svobodě bránila ještě pečeť hybnosti. Davina se pořád mile usmívala.
Položila dlaně na klec a prsty ji pevně sevřela.
,,Získala si dědictví Logas, Stříbrného pantera a já ho potřebuji. Můžeš mi pomoci?" pronesla pak poslední klíč a poslední pečeť se rozpadla. Zůstal po ní jen její spodek, na který Maya po zničení všech řetězů dopadla.
,,Da...vi...no?" promluvila tichounce a trhaně a její zrak se stáčel do prázdna.
,,Jsem to já, Mayo." přiklekla k ní a pohladila ji po vlasech.
,,Da...vino..." zopakovala znova dívka s neskutečně dlouhými stříbrnými vlasy.
,,Copak?" přejela jí jemně po tváři svými dlouhými rudými nehty.
,,Ty... Zradila jsi mě. Vzpomínám si." do mdlého hlasu a očí se Maye vracel život. Zvedla již živou ruku a odstrčila tu Davininu. Z tváře druhé dívky se vytratil úsměv.
,,Cože?" zeptala se nepříjemným tónem. Odpovědi se ale nikdy nedočkala. Chodbami se náhle ozval hluk. Byl to zvuk něčeho mohutného a velmi rychle se pohybujícího. Po chvíli se ze všech chodeb vyhrnula spousta ledové vody. Po styku s varoucí lávou místnost zaplnila pro oči neproniknutelná pára. Stěny a strop se pod přívalem silných proudů a vln začaly hroutit a padat. Thisbe využil schopností svých přízraků a přikázal jim je oba odnést ven. Snažil se neohlížet a jen si kryl hlavu před úlomky kamenů. A pak... Dopadl za nimi poslední kámen chodby, když se konečně dostali bezpečně ven.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.