Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Log. VI.

28. října 2012 v 17:20 | Akira |  Loggas

Kapitola VI. Sedm a půl stalení poté




Přízračný princ, který nesl Thisbeho se snesl na zem a jeho křídla zmizela. Druhý na zem položil Pandoru a oba se znovu rozplynuly do černé mlhy a zmizely v černé čepeli Khilliahu. Thisbe Pandoru poté posadil a opřel o blízký kámen. Poté se narovnal a rozhlédl. Po věznici zbyla jen obrovská hromada kamenů a hluk jejího zřícení vzburcoval snad všechny okolo žijící obyvatele. Kolem sutin se shromaždoval zvědavý lid a Thisbemu bylo jasné, že tohle s Pandorou jen tak důvěryhodně nezamluví. A probuzení temného mága a hned další dva nesmrtelné teprve ne.
,,Za tohle by mě otec zabil." vzdychl a schoval zbraň. Celefarg, Spoutanou hvězdici postavili předci rodu Alastair a až do této doby jeho vůdcové brali jako povinnost Alastairů ujistit se, že věznice bude kolem klece pořád stát. Vysoko nad jeho hlavou se ozvaly zvuky rozprouděného boje. Vzhlédl. Velice vysoko spatřil hýbat se dvě barevné šmouhy. Když zaostřil poznal dvě nesmrtelné. Červenou, jež se se svým párem dlouhých a širokých šavlí agresivně oháněla po modré, která naopak ladně ubýbala a útočila svým nebeským žezlem. I když způsob jejich boje byl ve všech směrech rozdílný, jejich síla byla vyrovnaná. Thisbe úžasle sledoval boj, jaký ještě nikdy neviděl. Byl to boj na úrovni, jakou ještě nezažil. I když od něj byly vzdáleny, až příliš jasně cítil tu divokou moc, která jeho temnou magii skoro zastrašovala. Lidé z města hleděli vzhůru a hlasitě se mezi sebou bavili. Od blížící se paniky byli blíž a blíž. Zdálo se, že boj bude nekonečný. Pak se ale odněkud zjevil padlý anděl. S mečem v pochvě a Marií v podpaží vyletěl vzhůru jako šíp a za zlatého světla oba dva a Davina zmizeli. Na tváři druhého mága se objevil vítězný úsměv. Chvíli poté, co se modrovlasá Evelyn dotkla chodidly země, se půda pod nimi začala chvět. Thisbe cítil, jak se zborcené kameny věznice hýbou a zvedají se. Náhle bylo spousty těch těžkých kamenů odhozeno něčím velkým a mohutným. Z místa, kde Thisbe a Evelyn stáli bylo vidět, jak se na vršku hromady rozepínají dvě obrovitá křišťálová postříbřená křídla. Evelyn, která stála nedaleko Thisbeho začala hlasitě klít. V její tváři zahlédl strach.

Křídla se najednou ohnula a pak se vymrštila a jejich majitel vzlétl do vzduchu a tak konečně spatřili oživlou Mayu, mága Loggas, stříbrného pantera. Síla s jakou se odrazila odhodila všechny, co se nedokázali udržet. To znamenalo všechny nemágy, krom temného mága Thisbeho. Pak se snesla a vstoupila na kameny. Pomalým krokem sešla dolů a stála teď přímo před Evelyn. Ta ve své ruce pevně svírala žezlo připravená kdykoliv zaůtočit. Věděla, že Maya moc dobře ví, kdo dovedl Davinu k Mayaně zradě.
,,Mayo." skousla ret a skřivila zděšeně obličej Evelyn. Strach a respekt z dědictví a samotné Loggas ji donutily začít ustupovat.
,,Evelyn, ..." začala pomalu mluvit Maya. ,,není to smutné?" pohlédla na ni. V její tváři se ale nejevila žádná zášť nebo nenávist. Byla v ní pouze bolest, smutek a obrovská lítost. Něco takového ona a ani Thisbe, který stejně jako Evelyn svíral jílec meče, vůbec nečekali. Naopak očekávali nebezpečný a nelítostný boj, v kterém byl Thisbe ochoten zemřít. Maya zvedla ruce do výšky hrudníku a prohlížela si své proděravěné a zakrvácené dlaně. Celá se chvěla. Její křídla se začala skládat a pak zasouvat zpět do jejích zad. Lehce se zakymácela, když udělala se zraněnými chodidly pár krůčků k Evelyn. Ta před ní začala couvat.
,,Probudíš se do jiného času a pořád tě všichni mají za nepřítele a nenávidí tě, i když nikdo... vůbec nikdo z těch, co jsi znala, ti co byli svědky, už nežije." mluvila pomalu tichým hláskem. Oči se jí leskly. Hleděla na Evelyn a po tvářích jí po chvíli začaly stékat studené slzy. Když Evelyn konečně pochopila tuhle nečekanou skutečnost, ve tváři se jí vytvořil úšklebek, protože viděla svoji šanci.
,,Hloupoučká Mayo, jsem opravdu pitomá, že jsem si myslela, že bys mě mohla nenávidět. Zrovna ty." řekla výsměšně. Modrý mořský kámen vytesán do hrotu a vsazen do jejího nebeského žezla začal zářit. Než Maya stihla byť jen zvednout uslzené oči, Evelyn jí stála na dosah a hrot svatého kamene tvořil před jejím obličejem modrou zářivou kouli, která se rychle zvětšovala.
,,Chcípni." zasyčela Evelyn a chystala se vypustit svou střelu. Maya na ni ale jen klidně hleděla a dál nehybně stála. Jen její pravá ruka činila pohyb směrem ke kouli. Prstem, ukazováčkem se jí dotkla a modrá nahromaděná magie rázem nabrala stříbrné barvy a okamžitě se rozplynula.
,,Co to-" Evelyn bleskově nahromadila magii v nohách a odskočila pryč od ní. Maya se na ní vesele usmála, avšak její oči byly smutné.
,,Nechci a ani nebudu se tobě a Davině mstít." řekla a ruky spustila k bokům. Evelyn se zatvářila nechápavě.
,,Hlupačko, potom, co tě Davina probudila si přeju smrt vás obouch." nehezky se ušklíbla a začala připravovat žezlo na další střelu. Evelyna magická střela byla veliká a ničivá a potřebovala spoustu magické energie. V tom ale u Evelyn nebyla potíž, problém byl v dlouhém času připravování k výstřelu.
,,Řekla jsem sice, že se nechci mstít," z Mayiny tváře se už úplně vytratil ten zmatený a lítostivý výraz. ,,ale zničit vás je moje povinnost, nenechám už nikdy se minulost opakovat... Zemřelo tolik mágů, mých přátel a mnoho nevinných lidí. Do podobné léčky ti už neskočím, ale jakmile vycítím, že ať už ty nebo Davina něco chystáte, setnu vám hlavu dřív, než budu mít vůbec chuť prolévat stejnou krev." řekla pevně a kolem ní se začal zvedat stříbrný vír. Evelyn jí ale neposlouchala.
,,Aikere... vystřel, Dullah Ahmen." zašeptala. Proud mocné energie se zavlnil, uvolnil se ze žezla a jako vše ničející paprsek mířil přímo na Mayu. Stříbrné cosi kolem Mayi se náhle pohnulo a stejně jednodušše, jako když malé zrcátko odkloní paprsek slunečního světla, poslalo mohutný útok pryč kamsi do hor. V Mayiných rukách se formovala dlouhá útlá tyč. Po její celé délce byla jemně vybroušena drobná pírka, jež byla symbolem, který již nikdo neznal. Značila nevinnost malých andělů. Zbraň, jež byla vytvořená pro záchranu andělů, když malý andělé naléhaly, pak vyrily na zbraň své kresby a nedlouho poté doufaly, že jejich symboly nebudou mezi lidmi zapomenuty, když byla svatá kosa Alaundrel ukradena. Tak jako doufaly, že zbraň nebude nikdy znesvěcena, doufaly, že se jednou objeví někdo, kdo by ji využil stejně jako její první majitel.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.