Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Sf 2x3

27. listopadu 2012 v 16:59 | Akira |  Sleeping Forest 2

Spící les, kapitola 3. Krev, narozeniny a kletba





Byla to rodinná oslava se spoustou přátel. Osmnáctiletý chlapec si naplno užíval své osmnácté narozeniny. Vůbec netušil, že jeho rodiče jsou mezi upíry známými lovci a zrovna v noc, kdy se z obývacího pokoje ozýval veselý smích, se v té samé místnosti stane smrtonosný terror. Vše natáčela kamera položená na stole. Měla zachycovat radostné vzpomínky, byly v ní ale jen důkazy... Jak té černovlasé modrooké dívce stačily jen ruce k tomu, aby byl pokoj zalitý krví a plný mrtvých. Během zabíjení se v ní neprojevil kousek jakéhokoliv citu. Když to dokončila, polila pokoj připravenou hořlavinou a zapálila. Kamera byla jediná věc, která zůstala nepoškozená.

♦ ♦ ♦

,,Další vražda?" zamračila se Alpha a zavrčela. Z hořícího domu slyšela zvuky něčeho, co stále žilo. Vskočila dovnitř zadním oknem a musela si zakrýt nos. Čpavkový kouř všude kolem ji zasahoval mnohem více, než lidi. Byla ale silnější. Se zaslzenýma očima pohlédla skrz oheň. Uviděla ho, toho kluka. Dusil se na zemi a oblečení měl celé od krve. Ale stále žil. Rozeběhla se k němu a během chvilky už s ním skákala ven z domu. Nikdy ho policii neukázala, sama nemohla vyjít najevo. Tedy, podle záznamu nikdo vražedný útok nepřežil. Byl hodně zraněný, věděla, že umírá. V jeho boku zela rozlehlá rána, která nechtěla přestat krvácet. Kousla se do zápěstí a přistrčila mu ho k ústům. Bránil se, ale donutila ho pít. Pak omdlel.

♦ ♦ ♦

Nehnut ležel na gauči a zamyšleně koukal do stropu. Uslyšel kroky, které se zastavily před krbem. Koutkem oka se po příchozím ohlédl a cosi zabručel.
,,Ahoj bráško." pozdravil ho bělovlásek s úsměvem a sedl si vedle něj do křesla.
,,Byl jsi pryč dlouho." poznamenal Joel a otočil se k němu zády.
,,Jsi na mě naštvaný?" zeptal se Ariel, přestože měl Joela dávno prokouklého. I když to nemyslel špatně, musel se rozesmát uražeností mladšího brášky.
,,Stalo se tu něco?" vyptával se dál, když Joel mlčel. Všiml si alkoholu na stole. Nahnul se a sám se obsloužil. Když jeho jazyk zakusil chuť, div to nevyprskl.
,,Fuj, Joeli, co to zase chlastáš?" nechápal a odložil skleničku na stůl.
,,Nemáš to pít." zamumlal Joel. Ariel si povzdechl.
,,Omlouvám se, jestli jsi se cítil sám. Já ale nemůžu být na jednom místě dlouho." řekl.
,,...Uběhlo šedesát dva let a mě pořád neopouští ten stejnej pocit... prázdnoty. Jako bych o něco přišel, nevím o co, ale strašně to bolí. Já- zapomeň na to, asi to nechápeš." poslední větu div nezašeptal. Ariel si prohrábl vlasy a pohodlně se v křesle opřel.
,,Nejsi sám, cítím to samé. Svíravý pocit prázdnoty a bolest z neexistujícího." odvětil zamyšleně.
,,A co když něco tak bolestivého existovalo, ale pak to zmizelo a my zapomněli?" zamumlal Joel.
,,Tak zjistíme, co to bylo." usmál se Ariel. Joel se k němu otočil a chtěl něco odpovědět, ale zarazilo ho hlasité rozrazení dveří. Vyskočili a rozhlíželi se. Nikdo v místnosti ale nebyl. Nebo spíš ho neviděli. Arielovým uchem projela malá jehla a další se šmikla o Joelovu tvář a způsobila mu drobný škrábanec, který se hned ale začal zacelovat. Ariel usykl a Joel se začínal nebezpečně mračit. Pak ale nahodi svůj starý praštěný výraz, který se mísil s překvapeným pochopením. Jako měl naposledy před šedesáti dvěma lety.
,,Tak se ukaž, to není vtipný." zabručel pobaveně. Ariel se na něj nechápavě podíval.
,,Co?" zeptal se s absolutně nechápajícím trochu komickým výrazem.
,,Takže si mě poznal?" uslyšeli klapot podpatků. Joe věděl, že se objeví za ním, stejně se ale náhle zašeptané odpovědi přímo do svého ucha trochu lekl. Za ním stála dívka v černých riflích a dlouhém světlem fialovém svetříku s rolákem. Vypadala jako každý člověk. Až na neskutečně dlouhé černé vlasy a zářicí modré oči.
,,Nemožný. Takže vrah ve Spícím lese jsi byla ty?" objevil se na Arielově tváři úšklebek. Dívka překvapeně nadzvyhla obočí.
,,Jestli mluvíš o té párty v domě Allisonů, tak k tomu se přiznávám. Ale ne, že bys mě po zabití dvaceti lidí někdy dřív nazval vrahem." podotkla nakonec. Oba se zatvářila pochybovačně.
,,Chceš nám říct, že se tu potuluje další sériovej vrah, kterej má černý vlasy, jako ty, modrý oči, jako ty, postavu jako ty, hrudník, jako ty a hlas téměř totožný k tvému? Zní to vážně velice pravděpodobně" v Arielově hlase se ozývala čistá ironie. Zacukalo jí ve tváři. Rázem mu drtila krk a tlačila ho proti stěně. Sklonila se blíž s nebezpečným úsměvěm.
,,Choleriku." zasípal výsměšně.
,,Neměl bys být takový na někoho, kdo tě s láskou vytvořil. Oba jsem vás zachránila." mluvila klidně a přitom mu hleděla do očí. Znovu zářily modře.
,,Jsem stokrát silnější, než vy dva, stačí mi tahle ruka, abych ti urvala hlavu, dala si jí do nějaký skleněný nádobky s dusíkem a postavila si ji na noční stolek místo akvárka. Nenuť mě,... Arieli, víckrát říkat takové věci." zašeptala chladně a pustila ho. Pohled stočila k jeho bratru.
,,Snad nejsi takový idiot, abys mě též provokoval." řekla s milým úsměvem. Pak se posadila na opěradlo křesla. Oba se na ni otočili s tázavým pohledem.
,,Proč jsi přišla, Coro?" zeptal se Joel. Znovu se usmála.
,,Chytrá otázka, Joeli. Kletba Spícího lesa se probudila. Samotná země, mystično Sleeping Forest se snaží odstranit všechno nadpřirozené na ní. Vše, i sebe." odpověděla.
,,Kletba?" nerozuměl.
,,Původní kletba. Na ní stojí život ve Sleeping Forest. Protože sám je nadpřirozené místo, po zrušení kletby se vypaří, jak pára. I s nevinnými lidmi." odvětila. Zarazili se, když pochopili.
,,Nezáleží na tom, kde usnou, vždy procitnou ve Spícím lese..." vydechl Ariel. ,,To není možný, její vyrušení je pevné. Sama jsi to udělala." namítnul.
,,Moje pečeť slábne. Sama by vymizela až za dlouho, ale její slabinu vycítil jejich nový vůdce. Najde si příležitost se ke kletbě dostat a zrušit." řekl.
,,Tak znovu obnov vyrušení." kývnul hlavou Joel.
,,Kdyby to šlo, už se se svým přítelem opalujem na plážích Karibiku!" vyštěkla. Zamračil se.
,,Tak co máme dělat? A hlavně, proč ti máme věřit? Po těch krásných časech..."
,,s naší okouzlující kamarádkou Corou, která byla dokonce jedním z nich. Hlava mi říká, že s námi teď celkem zametáš." dopověděl Ariel úsečně. Její dosud přátelský výraz se znovu změnil v ten naštvaný.
,,Ah, omlouvám se, jsem moc drzý? Zabiješ mě za to?" vysmíval se jí. Oči se jí rozšířily vztekem a z jeho úst začala vytékat krev. Její ruka totiž probodávala jeho tělo a nehty mu dřela o srdce.
,,Já jsem na vaší straně, debile!" zakřičela a vytáhla ji. Poté zmizela. Cítila, že ji vztek začíná opět ovládat. Musela zmizet dřív, než by jim skutečně ublížila.


Vzkazy: ti, od kterých nemám obrázek,... please. :D

Otázka: tentokrát nebude
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LagoonaYasmina LagoonaYasmina | Web | 27. listopadu 2012 v 17:09 | Reagovat

Ahoj mohla bych tě poprosit o hlas pro č.7 LagoonaYasmina ?
http://ghoulinka-monsterhigh.blog.cz/1211/sutaz-na-11-mesiac-2-hlasovacie-kolo
Děkuji,klidně oplatím :)

2 Rena Stirk -> Ria. Rena Stirk -> Ria. | Web | 27. listopadu 2012 v 17:21 | Reagovat

To je... divný... já čekala Elishu a ona se objeví Cora! Podraáááz :D Né... nice díl.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.