Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Sf23

15. listopadu 2012 v 20:33 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 23. Ples plný bolesti, druhá část - závěr





,,Paní Areli, já-" začal. Ona se ale narovnala a položila mu dva prsty na rty.
,,Pšš, tady už si nemusíme hrát na slušně vychovanou dámu a muže z dobrých poměrů." jemně se usmála svým skutečným upřímným úsměvem. Položila své dlaně na jeho tváře a dívala se mu do očí.
,,Miluji tě, Joeli." zašeptala a přiblížila se k jeho rtům.
,,Já vá-tebe také miluji." odpověděl a jejich rty se setkali. Líbali se dlouho a něžně a Elisha konečně přestávala být tak zmatená. Vybrala si. Schovala figurku za výstřih a odtáhla se.
,,Slib mi, že svému bráškovi nic nevyvedeš." usmála se. Přitakal a pohladil ji po tváři.
,,Na co je dobrá ta figurka?" zeptal se zvědavě. Sedli si na bíle natřenou lavičku a dívali se na jasné hvězdy. Sklopila pohled dolů.
,, Teď je to tajemství, ale jednou se to dozvíš." řekla s úsměvem a znovu vzhlédla. Uviděla jedno známé souhvězdí. ,,Letní trojúhelník." vyslovila, jako by vzpomínala.
,,Ano. Deneb, Vega a Altair. Kterou z nich máš nejraději?" zeptal se.
,,Vegu. Nevím proč, možná pro její druhý název?" řekla zasněně.
,,Alpha Lyrae je tvá nejmilejší hvězda?" zeptal se s úsměvem. Kývla. Pak se její výraz změnil na vážný.
,,Měli bysme jít, možná mě už hledají." zašeptala. Postavil se a s milým úsměvem jí podal ruku.
,,Jak si přejete, paní Areli." řekl. za jeho podpory se též postavila a společně vešli zpět do sálu. Jak očekávala, byl úplně prázdný. Kousek od sebe spatřila svou matku. Když si jí též všimla, rychle k ní vykročila.
,,Areli! Kde jsi byla?" pevně ji objala.
,,Když to začalo, schovala jsem se." řekla. Pak si všimla, že na matčiným krku visí podivný šperk. Znovu v zápěstí ucítila podivné mravenčení. Byla si úplně jistá. Vzadu ho rozepnula a sejmula jí ho z krku. Pak se ženě zadívala do očí.
,,Šperk se ti vážně nelíbil a tak si ho vrátila zpět do své šperkovnice. Už tě nikdy nenapadne si ho znovu vzít." vsugerovala ji myšlenku. Její pohled byl chvíli, jako by zamlžený, když znovu upřela pohled na svou dceru, už měla Elisha náhrdelník bezpečně schovaný v rukávu. I bez Milaniny jehly veděla, že to byl Omegův náhrdelník. Byl potřeba k výrobě lektvaru nesmrtelnosti. Poté byla svědkem, jak ho její čaroděj Darren sám zničil.
,,Prozatím půjdu, má omluva. Vyřiď prosím otci, že jsem si šla lehnout." řekla a odcházela. Napadlo ji, jak patetická to byla chvíle. Aby se nedostal do Arlettiných rukou, musí ho zničit znovu a to jen pár měsíců předtím, než ho zničila v minulosti. Brzy ucítila, že za ní někdo stojí.
,,Také byste si měl jít odpočinout, pane Joeli." řekla a odcházela pryč. Znovu se jí dlouho vybavovala cesta do jejího pokoje. Musela projít několika chodbami, které jí předtím nepřišly tak dlouhé. Před jejím pokojem jí náhle zastavil hlas. Veděla, kdo to byl. Jeho kroky a vůni cítila už dlouho.
,,Pane Raisso, pronásledujete mě?" zeptala se s úsměvem. Starší z bratrů k ní došel. V očích se mu zračil smutek. Veděla, že je předtím viděl zvenčí. Všimla si ho, když se procházel.
,,Neexistuje pro mě nic jiného..." zašeptal. Rukou si jemně zvednul její dlaň ke rtům a vtiskl na ni letmý a něžný polibek. Nechtěla být tak chladná, jako kdysi. Teď už ale veděla, co byl zač. Proto jen bezeslova stála a sledovala ho.
,,Pane Raisso, co kdyby jste to už vzdal? Víte, jak jsem si vybrala." řekla chladnějším hlasem, než plánovala.
,,Slečno, miluji vás, proč vy mne ne?" řekl s povzdechem a stiskl její dlaň svou. Zadívala se na něj svýma krásnýma modrýma očima a zopakovala dvě stejné věty, jako kdysi.
,,Na to je jednoduchá odpověď, pane Raisso. Miluji vašeho bratra, to je vše." řekla. Pustil ji a otevřel ji dveře od pokoje. Vešla. Dívala se, jak za ní pomalu zavírá a snaží si užít poslední pohled do její tváře. Chápala to. Musela to být ta chvíle, kdy se z ní rozhodl udělat upíra a pomstít se tak, jak jí, tak i svému bratru. Když se za ní zavřely, pomalu se po nich sesula na zem. Položila před sebe obě relikvie.
,,Vážně ses snažila." ozvalo se od okna.
,,Rio." vzdychla a zavřela oči. ,,Ani netušíš, jak je bolestivé tady být. Chci už pryč." po upířím způsobu se objevila přímo před ní. Sedla si vedle na zem.
,,Nebudeme tu dlouho. Zničeny byly už jen další dvě. Popravdě jsem nečekala, že to půjde takhle snadno." řekla.
,,Ano, ale okradla jsem svou matku a znovu ho musela odmítnout." vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí. Ria jí položila ruku na rameno.
,,Miluješ je pořád oba, že ano?" zeptala se.
,,Jo, ale..." zadrhl se jí hlas. Složila hlavu do dlaní. ,,Za to, že se z Ariela stalo tohle můžu já. Jenom já, jsem krutá a odporná zrůda. Měla bych umřít." začala plakat. ,,Zradila jsem ho. A on pro mě pak riskoval svůj život, abych ho znovu odmítla. Tak moc bych to chtěla změnit." zadrhával se jí hlas pláčem.
,,To už bohužel nestíháš." ozval se za dveřmi pronikavý hlas. Ty se náhle rozletěly a obě upírky se ocitly v naprosté tmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zef Zef | 15. listopadu 2012 v 22:06 | Reagovat

no tak už jsem se začínal orientovat a ted tohleto ? :D to je strašný :D ikdyž dějově zaujimavé :-D jen piš dál a já chci taky do minulosti :D ikdyž v tý době jsem ještě nežil no :D just a little bit problem :D :-D

2 Ewilan Ewilan | Web | 17. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

úžasný ;) makej s dalším dílem xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.