Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Sf26

21. listopadu 2012 v 22:31 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 26. Parafáze s ohněm





,,Seš si tím jistá?" zeptal se a upravil si límec.
,,Absolutně." odpověděla strohým tónem, který nepřipouštěl možné námitky. Otočila se na něj. Její modré oči zvýraznovaly fialovo červené stíny kontrastující se stejně barevnými šaty. Na jejich přední části byla nalepená drobounká bílá pírka, tak i v pasu na levém boku tvořila obrazec do motýlích křídel. Vlasy si vyčesala do vysokého drdolu s pár volnými pramínky, které nechala nakulmované po stranách hlavy. Usmála se a procházela se po místnosti, aby se opět navykla na vysoké zavazovací boty s podpadky. Mezitím se s obdivem rozhlížela po místnosti.
,,Máte opravdu krásný dům, pane Raisso. Přiznávám, že jsem si ho představovala zcela jinak. Více neupravený a ne tolik knih a starých maleb. Ano, určitě jinak." začala. Ušklíbnul se.
,,Paní Areli, jsem velice vděčný za váš kompliment, i když jsem si nebyl jistý, zda je vhodné vás sem vzít." odvětil sedíce v křesle, v ruce držíc křišťálovou sklenku s krví.
,,Spící les se změnil. Už není klidným městem, kde občas někdo umře kvůli upíří zábavě. Z nějakého důvodu, se teď děje jedna mystická záhada za druhou. Jednu otevřeme a další se do toho zamýchá. A nejste rád? Ples, námi také zvaný přemístění místního obyvatelstva na jedno bezpečné místo, se bude konat přímo v domě Raissů." na tváři vykouzlila svůj okouzlující úsměv. Vzdychnul a na jedno polknutí do sebe krev hrcnul. Pak vstal a začal obcházet okolo obrazů. Na každý se přitom zadíval, jako by kresba představovala nějakou důležitou vzpomínku.
,,Ano, jednorožci, první pegas a teď nám tu ňáká bestie podpaluje lesy. Myslím, že ze Spícího lesa bude brzy Spící pole a to doslova, všichni na černym place lehnout popelem." přejel prsty po pozlaceném rámu jednoho z obrazů. Její pohled se změnil.
Tajemství téhle vesnice znáš přece taky, jak to můžeš vůbec říct?" zeptala se.
,,Myslíš tu blbost: je jedno, kde usnete, vždy procitnete ve spícím lese? Ta se mě netýká, nenarodil jsem se tu." pokrčil rameny.
,,Pokec jako za mlada se na moc dlouho nechytil." konstatovala.
,,Mluvíš, jak důchodce. I když to vlastně seš, stará Ježibabo." utrousil. Stiskla v rukou svoji skleničku a během několika vteřin už z krvavým proudem za sebou letěla přímo proti Joelově tváři. Pohotově ji zastavil a položil na stůl.
,,Bacha Areli, tenhle oblek byl drahej. Ceň si toho, koupil jsem si ho kvůli tobě. Tvůj nápad byl, udělat ples, párty nebo, co vlastně, v mém a bratrově starém domě, aby vesnice byla vylidněná a Kintra mohl jít chytit tu věc."
,,Kintra..." na chvíli se zamyslela. "nevěřila bych že jen pár hodin v minulosti může změnit tak moc věcí. Nedokážu si představit, kdybychom tam strávili původních osm dnů."
,,Co ti včera řekl?" zeptal se a zastavil se s pohledem upřeným na ni.
,,Spoustu zajímavých věcí, ale to si zatím nechám pro sebe." zatvářila se na něj tajemně. Jeho výraz se změnil na naštvaný.
,,Tak už mi řekni, co se tu vlastně děje? Vysvětli mi to. Už jsem přijal fakt, že jsi se spřáhla s padlým, ale nechápu celou tuhle akci. Tajíš mi až příliš moc věcí a to se mi nelíbí."
,,Zůstaňte v klidu, pane Raisso, budeme si tu společně užívat zábavu, zatímco někdo jiný za nás vyřidí práci. A jednou se možná všechno dozvíte." pořád se usmívala. Měla chuť zase na chvíli vypnout city. Bylo to pro ni pohodlnější. Chvíli nemusela cítit ztrátu, bolest, lítost a plno dalších negativních pocitů. Lekla se, když náhle praštil pěstí do stěny, v které se utvořila hluboká prasklina. Náhle stál před ní a drtil její tělo o zeď svýma silnýma rukama. Propichoval ji naštvaným pohledem.
,,Nezájem, vysvětluj" usykl."
,,Opatrně pane, Raisso. Neponičte mi šaty, byly drahé, také by vám měly být, mám je nyní na sobě kvůli vám."
,,Nedělej ze mě blázna, Areli!" zakřičel. Došla jí trpělivost. Zvedla v sobě svou upírskou sílu a odrazila ho o stůl, kde stály sklenice a láhve s alkoholem. Přitiskla ho na desku stolu a tím skoro všechno schodila na zem, kde se sklo roztříštilo a obsah prosákl dřevěnou podlahou.
,,Fajn. Proč to dělám?! Venku běhá Pekelnej kůň a jde po tobě, debile!" zakřičela a strhnutím ho pustila. ,,Kintra Kirsten není anděl ani pekelník, tak jako Juliett si může udělat mazlíčka z Andromedy, on si rovnou může postavit stáj, kde může svýho koníka hřebelcovat a krmit ho ohnivými bylinami. Prokaž mi tu laskavost a jednou se do toho nemýchej. Nech to na něj. Nikdo se přitom nezraní, a když ho dokáže ovládnout máme na svojí straně další mystickou bytost." řekla už klidněji a prohlížela si šaty, zda nebyly poškozeny žádným obsahem z láhví. Narovnal se, ale zůstal na stole sedět.
,,A ty mu věříš?" zeptal se. V jeho hlase poznala, že se něco změnilo, nedokázala ale rozpoznat, co to bylo.
,,Ano věřím." řekla rozhodným hlasem a zadívala se na jeden z obrazů. Poznala na něm sebe. Svoje starý nádherný a krutý já. Odfrkla si a odvrátila se. Během chvilinky ve svém pokoji osaměl. Šla pomalu zamyšleně chodbout s tíživým pocitem viny. Věděla, že to přehnala. Venku, na konci dlouhé chodby, narazila na osobu, kterou potřebovala.
,,Slyšel jsem to, dost jste křičeli... Nevěří mi." řekl.
,,Tohle mu neberu, padlí a upíři se od dob, co pamatuju mezi sebou jen vraždili. Bylo to jasné od začátku. Veděla jsem to a prokecla se. Už se stalo. Můžeme jen doufat, že nic neprovede. Joel je tu možné ten hodnej, ale je stejně tak nevyzpytatelnej. Zabil by tě, kdyby ses jen křivě podíval na někoho z jeho seznamu lidí, které chce ochránit."
,,Řekl bych, že na tom seznamu jsi zbyla pouze ty. Proto se tak bojí. Myslím, že nemá pochyb o tom, že ti neublížím, spíš má strach z minulosti, že jsem přišel, abych mu tě odvedl."
,,To přece není pravda, ale úplnej nesmysl. A vůbec, nikdy jsem mu neřekla, že s ním chci být, tobě ani nikomu jinému také." přejela si dlaní po tváři a přes oko, aby neviděl tu slzu, co se jí do něj nečekaně vloudila.
,,V tom je nejspíš ten problém. Je zmatený, co se tebe týče, neví, jak na tom je." namítl.
,,Já... ale nevím. Tak dlouho předstíral mého nepřítele. S Arielem si hráli s mými city, já..."
,,Tak ho odmítni dřív, než příde něco, co bys nechtěla." řekl, pak se trpce pousmál. ,,A neplačte, zníčíte si líčení, milady." vzal do rukou její dlaň a lehce ji políbil na prsty.
,,Mám ho odmítnout?" zamumlala s pohledem upřeným někam za něj. Kintra k ní překvapeně zvednul oči. Nečekaně se jeho tělo odrazilo o protější zeď. Došla k němu a klekla si před něj.
,,Říkal jsi, že jsme spolu další den po tom plesu vytvořily jistou dohodu. Nejsme nic, jen předměty v dluhu. Dokud nepřijde ten čas, nepleť se do mých věcí a dělej to, proč si sem přišel. A doufám, že jsi si vědom, že já jen tak neriskuju. Jestli na něj po vyřízení dohody, jen vztáhneš ruku, má rodina tě roztrhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rena Stirk -> Ria. Rena Stirk -> Ria. | Web | 21. listopadu 2012 v 23:19 | Reagovat

Nice ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.