Elliott / Loggas / My Sweet Pussycat / Scorpions/
Undercroft Guardians Proxy / My Dragon/

Vše zatím v rekonstrukci. :))

Ugp1

10. prosince 2012 v 21:27 | Akira

Krypta, kapitola 1. Já, Blue Corbie



Bylo to za jednou temnou ulicí a na kraji lesa, kam nikdo nechodil. Možná tak pár pošuků, feťáků, ochlastů, zatoulanej děcek, utečenců, vrahů a násilníků. Občas tam něco takového zavítalo, ale jinak tam bylo prázdno. Možná, kdyby někdo věděl, že za posledním domem na okraji velkého a nebezpečného města je pod mechem schovaný poklop, hned by byly všelijaké druhy zpráv plné článků a kecání o nalezeném místě.

Černé texty mi na nás vyskakovaly v novinových stáncích a bulváry by měly nové prostředky pro nové lži. Je to staré ukryté místo, vykopané pod starým hřbitovem, kde údajně upálili původní modrooké bestie. Původní pravda byla taková, že tito lidé se stali jen obětí pokusů té organizace. Hodně staré a dávno neexistující. Stále ale existují záznamy, jak modrooké znovu stvořit. Někdo je našel a využil. Tajný podchod vznikl pro tento účel. Byla to krypta vytvořená též velmi dávno. Dnes byla přetvořena na základnu nové organizace. Dobrovolníci z oslovených, kteří šli po penězích, či si chtěli jen něco dokázat se nechali změnit a stali se ochránci lidí. Dosud je to nesmírně tajný projekt a každý z těch chráněných lidí zná jen přezdívku a číslo ve svém speciálním mobilu. Vždy této elitě mohli napsat a svěřit se jim, vždy dostali uspokojivou odpověď. Když jim hrozilo nebezpečí, pomohli, aniž by se přitom prozradili. Tento tajný projekt s názvem Guardians Proxy probíhá úspěšně už třicet čtyři let. Přestože možná mají svěřenci představy o úžasných vymakaných chlápcích či ozbrojených ženách, jsme lidé jako oni. Jen trochu vylepšení. Potloukáme se po stejné škole, práci, prostě poblíž toho, koho máme chránit. Budu vyprávět svůj příběh. Není moc zajímavý. Možná jen to, že chráním svého nejlepšího přítele. Nedělám to ale pro něj, ale pro peníze. Vím, jsem mrcha a možná mě budete nesnášet a proklínat. Pokud chcete, můžete si teď sednout a číst:

Undercroft


a během čtení mě prostě poslat do háje kolikrát chcete... nebo taky padnout smíchy... a prostě umřít a doufat, že to nakonec nebyla kudla do zad od nejvěrnějšího kamaráda...


,,Coc... Coky coky... Coco...?" poskakoval přede mnou. Řekla bych mu, že tu hopsá, jak boxer na houbičkách, ale nasralo by ho to. Nemá rád box. Nechápu. Kluk, kterej nemá rád box...
,,Coco?" ozval se znovu.
,,Drž hubu, Kataríno." usykla jsem. Zamračeně se zasekl na místě. Málem jsem to do něj napálila.
,,Jak bolestivé, připomínat mi, že-"
,,Tvoje maminka byla cvok a s předtuchou, že se jí narodí krásná a zdravá a zrzavá holčička, máš díky ní ve svém rodném listě, na občance, na studenstkém průkaze a vlastně úplně všude napsané ženské jméno Katherine?" skočila jsem mu do toho s úšklebkem.
,,Do smrti ti budu říkat Cocrhavá Coky Coco."
,,Opovaž se."
,,Coco."
,,Zemři."
,,Coky coky?"

♦ ♦ ♦


,,Blue Corbie, víš co máš dělat. Nejsi jen výtvor pro luxus lidí. Oni se pro to vrátí, tohle město je toho plné."
,,Zabiju všechno, co sem nepatří." řekla jsem bezvýrazným hlasem... Jasný, tohle vypadá jako temnej a mafiánskej rozhovor, teda mělo by. Vlastně jde pouze o efekt. Proto jsem to taky napsala hned do dalšího odstavce a s takovým tajuplným začátkem. Abych to vysvětlila, nejsme teď v základně, prostě v kryptě - už jsem o ní mluvila - ale sedíme... v kavárně a dáváme si turka, já s mlíkem. Reg je náš šéf. Novej, zažila jsem i toho starého, to byl hodně... starej magor, ale tenhle je naprostá bomba. Co jsem vlastně chtěla říct - když nejsme v kryptě, nemůžu nic nazvat pravým jménem. Takže je to jen ,,to" ,,tamto" ,,tadyto" ,,oni" a tak dále. Je to volovina a trapný, ale jsme tajný. Já to nechápu... Tajný a přesto o tajných službách ví celej svět.
,,Zlatíčko Coro, poslouchej mě trošku. Zkrátím to, vím, že nejsi na temný rozhovory."
,,Jasně baby, prostě se jich zbavím, hned, co se o nich dozvím." řekla jsem šeptem a usrkla kafe. Ušklíbnul se.
,,Mimochodem, doslechl jsem, že máš za dva dny rodičák. Jakto, že jsem se to nedozvěděl od tebe?" vykulila jsem překvapeně oči.
,,Ty mi chceš jít na rodičák, tati?" nasadila jsem komickej tón. Vzal svůj hrnek a s klidem se napil.
,,Doufám, dítě, že z ničeho nepropadáš. A co Jade? Včera byla podivně tichá." mávla jsem rukou.
,,Milostný problémy. Jinač, mám na tuhle misi někoho přibrat?" pohodlně jsem se opřela a natáčela si prameny vlasů na prsty.
,,Koho máš momentálně v týmu? O Black Panterovi vím, pak Rainbow a...?"
,,Našeho magorka Pink Juiceho, krvechtivou Temnou princeznu a Crimson Toneho. Jen tyhle, zbytek ani nevím, kde je."
,,Zbytek nebo taky většina se stará o své svěřence, ale vy jste elita z elity. Zvládnete toho mnohem víc." řekl s úsměvem. Odfrkla jsem si.
Toť jasné. Hele-" chtěla jsem se na něco zeptat, ale zavrněl mi mobil. Doslova, co se týče divných zvuků, co mobil může vydávat, vedu. Jen jednou byla lepší Jade, při školní přednášce, nevim o čem to bylo, jí doprostřed monologu začala kuňkat sfetlá žába. Mimochodem, takovej zvuk fakt popsat neumím,... máte smůlu, já vim, že vás to určitě zajímá. Otevřela jsem ho. Byl to takovej ten hustej, jak ho vytáhnete z kapsy a ukazovákem frajersky otevřete. Stejně frajersky jde i zaklapnout, pokud ho před tím nehodíte po spolužákovi s úmyslem mu tou tyčkou napíchlou v plastelíně položenou před ním na lavici vypíchnout oko. Ne, že bych se chtěla chlubit tím, že jsem se tehdy trochu minula směrem a jedna půlka skončila v něčí polívce a druhá letěla až vedle do kuchyňky, zapla plyňák, kuchařka se lekla a - zbytek už je nuda. Doteď ale netuším účel tý plastelýny a dřevěný špejle. Takže se vrátím k tomu, že mi přišla zpráva. Byla od mýho svěřence.
,,Ahoj Blue, otec zase zbyl opilou matku a někam zdrhnul, asi se šel taky opít. Zůstal jsem doma sám. Taky jsi sama?" povzdechla jsem si. Můj svěřenec byl zároveň můj nejlepší kamarád. Kdybych ale nebyla jeho G., nevěděla bych ani kolik mu je. Je to ten, se kterým jsem měla předtím ten rozhovor, jistě si pamatujete. Řekla jsem mu Katherine, což je pochopitelně ženské jméno. Jeho mamka bývala ale docela síla, to je i teď, ale tehdá si stihla šlehnout ještě před porodem, zajímavé. Nikdo na to nepřišel a nikomu nepřišlo divný, že do papíru píše jméno Katherine, hledá chlapečkovi kačenku, usmívá se jak andílek v rajském hnoji a kejve hlavou do levé strany a stále dokola opakuje slovo ,,moje". Tehdá mi jí bylo docela líto, jenže za tohle si může sama. Jeho otce jsem znávala ze své druhé práce, byl to dobrej chlap. Kathie ho měl rád. Než mu z neznámého důvodu hráblo a několikrát byl za chování i v kriminálu. Jsem ale přesvědčená, že ta blonďatá coura byla spouštěč.
,,Píše ti zákazník?" zeptal se Reg a zvědavě se, jak pštros natahoval přes stůl. Probleskla mi hlavou myšlenka... Kdybych ho teď pod stolem nakopla do koulí, ujela by mu ta ruka na stole a vylil by na sebe to kafe? Otázka správného načasování, rychlosti a hbitosti. Už jsem natahovala nohu, že to zkusím, když mi přišla další zpráva. Překvapeně jsem ji četla.
,,Blue, myslím, že potřebuju pomoc, je tu divný člověk." pozdvyhla jsem obočí. Tohle město je plný divnejch lidí. Od cosplayerů, po brigádníky převlečenými za reklamní leták, či nějakou zeleninu, sebevrazi - takový ti typu: Hele, umím lítat, podívej" pak okultisté s hnědýma pytlema na hlavě a keltskýma křížema v rukách. Támhle se na náměstí postaví helikoptéra, z ní vy- Už jsem zase mimo. A já tady vykládam o divnejch lidech.
,,Asi budu muset jít." zamumlala jsem a mobil - frajersky - zaklapla, vyčkala a kopla. Kdyby to schytalo jeho koleno a ne moje lejtko o hranu nohy stolu... Bolestivě jsem zasyčela a odskákala od stolu.
,,Co blbneš?" nechápavě se na mě díval, ale pro mě nepříliš dobře schovával ten škodolibej pohled. Není se čemu divit, sám ze sebe udělal jednoho z nás. Co se týče síly, je tu číslo tři. Je tak dvacetkrát silnější, jak já. A dost dobře dokáže odhadnout lidi a jejich aktuální úmysly. To, že jsem se ho chystala krátkodobě vyhodit z provozu - nebo spíš jeho ptáka, musel vědět hned, co mě to vůbec napadlo. Schopnost čtení myšlenek je děsivá věc... Což, jako vždy musím vzpomenout, že se nechci potkat s primem. Dvojku už znám, je to náš růžovej cvok. Vypadá, jako holka ale není. Vypadá jako šmejd a chová se tak, ale já od jedný jistý události vím, že není. Vypadá slabě, ale je kurevsky silnej...
,,Rád bych to viděl, ale asi bys mi vynadala." ozvalo se a vytrhlo mě to z přemýšlení a... zavřela jsem hubu. Od rtu mi něco vylítlo. Moucha. Začala jsem prskat a otírat si rty. Fuj, blé,...
,,Skoros jí měla v hubě, dítě." s uchechtnutím se zvedl.
,,Musím, vyřiď ostatním, že pokud někoho z nich uvidí, ať hned killujou." řekl a odešel.

♦ ♦ ♦

Zneviditelnila jsem se a dala se na nejvyšší výkon. Zní to úchylně jo, ale jak jinak to říct. Naše těla jsou jako stroj, kterej má takový to otočný kolečko a je tam slabě, středně, silně a: are you nuts?! A tak dále a já to zapla na to alá ,,jsi blázen?!" a tempem hodně rychlý závodní motorky se rozeběhla zneviditelněná k němu. Nevím, proč to vždycky přirovnávám k motorce... motorky jsou cool, ale na rozdíl ode mě, i když jsem viditelná, jsou v jízdě vidět. Zastavila jsem se za rohem. Skutečně, kolem jeho domu se procházel jakejsi podivýn. Kathie... jak ty to děláš, že se to svinstvo na tebe pořád lepí... Kolem mě prošel nějakej chlap se psem. Měl frajerskej pohled a v držce cigáro, super cíl. Chytla jsem ho vzadu za bundu a otočila šmitem k sobě. Samozřejmě se šíleně lekl. Kdo by taky ne, kdyby ho nějaká bu bu záhadná neviditelná síla najednou otočila o sto osmdesát... málem ho schodila na zem a vyvrtkla mu kotník... Na kratičký moment jsem mu dala možnost vidět moje modře zářící oči. Zase jsem chytla náladu: rozlobený kokos tě chytí - je to krycí věta a její význam by měl znít děsivě... doufám, že jste nečekali, že vám to řeknu.
,,Ještě si na to sám ještě nepřišel, ale je čas, aby si se to dozvěděl a měl možnost to vyzkoušet a zpracovat. Promiň,... jsi gay a líbí se ti támhle ten chlap v šedém kloubouku. Fakt ho chceš." zašeptala jsem s pohledem upřeným do jeho očí. Pak jsem zase zcela zmizela. Muž se okamžitě rozešel za tamtím. Teď si představce vypixelovanou obrazovku, vzdech, dva výstřely, další vzdech, tmu, houkačky... A já mám pro dnešek hotovo a tím pádem volno, hehe. V kapse mi pípla zpráva, zase mi zmizelo moje super zvonení, hm...
,,Blue, ten chlap někoho venku zastřelil a potom zdrhnul. Co mám dělat?" člověk by neřekl, jak může bejt kluk, jako je on, tak citlivej... Hned jsem odepsala.
,,Zhasni a dělej, že spíš a nic jsi neslyšel." ne, kecám, to jsem nenapsala, i když kretén sem na to dost.
,,Nikdo nezemřel. Neboj se. Tobě se nic nestane. Vždycky tě ochráním." stisknutím odeslat byla na druhá straně po chvíli má zpráva. Snad to bude stačit.

♦ ♦ ♦

,,Ná...lá...ri! Hádej kdo je!" zakryla jsem jí oči. Jsem idiot a musim si to neustále dokazovat. A lidem okolo rovnou dvakrát, nebo ne, mě dvakrát, já jsem tu debil, co to v zamyšlení napálí hlavou do zdi - a to jdu podél ní. To už je moje povaha.
,,Tebe to ještě neomrzelo, zlato?" optala se s úsměvem. Spustila jsem ruce a sedla si naproti ní na gauč. Byly jsme samy v kryptě. Poslední dobou maj všici asi fakt hodně práce, obvykle se tu jen tak flákaj...
,,Jakpak se máš, Nalari?" zeptala jsem se a pohodlně se na gauči natáhla.
,,Skvěle, Minami je zlatíčko, škoda jen, že je zamilovanej do mobilu a ne- nechtěla jsem říct do mě, jen, aby, víš... aby si mě víc všímal, jsme dobří kámoši, ale když má nějakej problém, tak vezme do ruky ten mobil a napíše mý druhý stránce, napíše Rainbow a já mám smůlu a vypnutý zvuky, jinak by to byl průšvih. Můžu mu odepsat třeba až za tři hodiny, kdy už nejsme spolu... Achjo." vzdychla a tenkým hřebínkem si rozčesávala vlasy. Těší mě, že vlasy mám delší, akorát jsou dost zlámané, za to ona má krásný a kvalitní. Taky se o ně náležitě stará.
,,Jo, to dobře znám. S Kathiem pořád lítáme někde venku, po zábavách a taky mi nic neříká. Vlastně říká, ale s vědomím, že mně neříká ani písmenko navíc." protáhla jsem se.
,,To byl zas den... Kathie ze mě udělal slepici, málem jsem si zlomila nohu, když jsem se pokoušela nakopnout Rega do nádobí a nakonec jsem sexuálně přeorientovala jednoho huliče se psem." mumlala jsem, zatímco jsem civěla do zdi. Začala se smát.
,,Dost blbej den. Mimochodem, proč spolu ještě nejste? Jakože nechodíte." její otázka mě zarazila.
,,Vždyť jsme jen kamarádi, je to stejný jako jsi říkala, zamilovanej do mobilu. Do Blue Corbie a ne do Cory. Ale... štve mě to..." poslední větu jsem zamumlala. To je asi nejhorší, co může bejt. Dostat na starost někoho, koho předtím znáte a něco k němu cítíte, ale nemůžete ho mít, protože je zakoukanejch do vašich zpráv pod jiným číslem a přezdívkou. Vlastně... je to dost smutný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rena Stirk -> Ria. Rena Stirk -> Ria. | Web | 10. prosince 2012 v 23:10 | Reagovat

dokonalý.. piš dál please..:D

2 Ewilan Ewilan | Web | 11. prosince 2012 v 18:55 | Reagovat

další xDDD

3 Zef Zef | 11. prosince 2012 v 21:30 | Reagovat

hmm maličko mi to připomíná Dengeky Daisy a pak taky trošku Higashi no eden :D ale podstata se liší ;) tak to je začátek a konec mé "krytyky" (tvrdé:D) pokud se tomu tak teda dá říkat :D jinak mě to zatím aví a vypadá to zajímavě aspon začátek jak se to vyvyne poznáme všichni časem. Ale je to myslím si hodně použitelný téma takže jako po každé od tebe čekám hodně :D zázraky na počkání a něco víc do druhého dne :D tak doufám že si rozumíme :-D a jestli né tak ti to vysvětlím :D takže zhrnuto a podtrženo. Koukej psát a ať je to rychle. přečetla si slovo krYtYkovo. jo a mimochodem takhle dlouhý komentáře u mě nejsou na děním pořádu ani nevím proč toho píšu tolik asi jsem se nějak rozjel :D nejde to zastavit :D a když už jsem tak daleko tak good luck have fun :) :D

4 Dufy Dufy | Web | 22. prosince 2012 v 20:21 | Reagovat

já jsem to ještě neokomentovala?>.< stydím se za sebe..promiň, komentuju teda teď:) těším se na další díl..a hlavně se těším na další postavy^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.